Nadace v médiích
Sobolovo černé srdce patří dětem
Vladislav Sobol je mluvčím Ostravsko-karvinských dolů. Děti z dětských domovů ho ale znají jinak. Jako kamaráda, s nímž tráví prázdniny, nebo Vánoce.
Mluvčí OKD Vladislav Sobol získal letos za pomoc dětem z dětských domovů medaili Ministerstva školství. Věnuje jim téměř veškerý volný čas. Chystá pro ně tábory, vydává se s nimi za dobrodružstvím, tráví Vánoce. Pomáhá také sirotkům, kteří přišli o tátu v dole. Založil časopis Zámeček, ve kterém děti najdou nejenom radu, ale i povzbuzení. Jeho největší radostí je uhlí a lidé, kteří ho těží.
1. Uhlí
Krásu černého zlata jsem objevil před necelými třemi lety, když jsem se stal mluvčím OKD. Lidé, kteří ve firmě pracují, jsou jiní, než jaké jsem znal. Pod zemí jsme si všichni rovni. Mluvčí, generální ředitel, bezpečák i horník. Výjimečnost toho povolání je vidět na hornických důchodcích. Celý život tvrdě dřeli, navíc za mnohem těžších podmínek, než jaké mají horníci dnes. A stále jsou na svou práci hrdí.
2. Nadace OKD
Nejúžasnější věc, která se nám v posledních letech povedla. Díky solidaritě horníků i majitelů firmy můžeme každý rok rozdělit desítky milionů korun na aktivity pro důchodce, nemocné lidi nebo děti. Daří se nám zlepšovat prostředí v hornických městech. A to bez protekce. Jsem hrdý, že se na tom podílím.
3. Zámeček
Když se vrátím z práce, sednu k počítači a začínám tvořit Zámeček. To je časopis pro kluky a holky z dětských domovů z České republiky, který jsem před třinácti lety založil. Přináší jim nejen zábavu a ponaučení, ale i možnost, aby sami tvořili nebo se svěřovali se svými příběhy. Největší radostí je, že dnes se mnou časopis dělají vysokoškoláci, kteří pocházejí z dětských domovů. V redakci vyrostli a dnes studují žurnalistiku.
4. Myšinec
Areál uprostřed lesů nedaleko Hrabyně, původně politicko-výchovné středisko Socialistického svazu mládeže. Občanské sdružení Duha Zámeček ho převzalo před dvěma roky v docela žalostném stavu. Postupně ho dáváme dohromady. Pomáhají nám i kluci a holky z dětských domovů. Neškolíme je, jak vyplnit formulář na úřadu práce, ale učíme je pracovat. Na základnu teď už jezdí kromě našich dětí i školní výlety, skauti, pionýři a rodiny s dětmi.
5. Noviny
Prolistovat je musím hned ráno v práci. Pak následují dotazy novinářů. Často si v duchu říkám „Proč se ptají na takové nesmysly místo skutečně důležitých věcí?“ S novinami pracuji celý den. Sleduji, kde co vyšlo, články analyzuji. Připravuji tiskové zprávy pro noviny, rádia i televize. Proto mě pořád více překvapuje, že když přijdu domů, sáhnu hned po novinách. A v klidu si je vychutnávám.
6. Kolo
Po loňské operaci páteře jsem hledal sport, který mi bude vyhovovat. Letos na jaře jsem ho našel. S manželkou jsme projeli na půjčených kolech Pálavu a týden nato jsme kupovali vlastní.
7. Rodina
Žádná z mých radostí, snad s výjimkou novin, by nebyla tak radostná, nebýt Ivanky a Natálky, tedy manželky a dcery. Tolerují mé pozdní návraty z práce, pomáhají vymýšlet aktivity pro Nadaci OKD, společně připravujeme Zámeček. Myšinec je vlastně koníček manželky, já jí jen pomáhám. Navíc se „nám“ o prázdninách narodilo sedm křečků, čímž bych mohl začít výčet dalších sedmi radostí.
(Jiří Tomaškovič)
